Prekliati reportéri

Detská nevinnosť a vojnové besnenie. Tieto dve veci v žiadnom prípade nejdú dokopy. A predsa v každom konflikte trpia najmä bezbranné deti. Tak je to dnes v Sýrii či Afganistane, a tak to bolo aj pred viac ako sedemdesiatimi rokmi počas Veľkej vlasteneckej vojny v Sovietskom zväze. Kto iný by mohol spracovať túto nesmierne ťažkú tému, ak nie laureátka Nobelovej ceny za literatúru, fenomenálna Svetlana Alexijevič?

„Chtěl jsem ji napsat já,“ řekl o Tamasově knize Stieg Larsson. Co ho na ní tak fascinovalo? V roku 1991 se Stockholm mění na město strachu. Neznámý útočník ozbrojený puškou s laserovým zaměřovačem postupně vystřelí na jedenáct nevinných lidí, které spojuje jediná věc – jiná barva kůže.

Vylúčení sú encyklopédiou toho najhoršieho, čo súčasný svet pozná. Hlad. Rasizmus. Nenávisť. Sexizmus. Chudoba. Genocída. Tie najbezútešnejšie slová a javy, ktoré si viete predstaviť, sa koncentrovali v tejto knihe.

Uverili. A rozhodli sa. Opustili rodinu i domov a odišli do Sýrie, aby bojovali na strane ISIS za svojho boha a za svoju vieru. Dve sestry. Ešte takmer deti.

​Jeden z nás. Příběh o Norsku je nejen psychologická studie teroristy Anderse Breivika a jeho příprav zločinu nebývalých rozměrů, ale také dramatický „true-crime thriller“, který vás bezpochyby ohromí a od něhož se neodtrhnete.

Kapuścińského Impérium nám ukazuje, že sovětské „impérium zla“ vlastně nikdy úplně nezaniklo, i když jeho nejvýraznějším dědictvím jsou dodnes citelné a dobře viditelné postkoloniální syndromy a komplexy.

Martin Pollack v knihe Smrť v bunkri pátra po nacistickej minulosti svojich predkov, no predovšetkým biologického otca Gerharda Basta, vysokého predstaviteľa nacistickej SS, ktorý po potlačení SNP operoval a vraždil aj na území Slovenska.

V tejto knižke stačí zameniť slovo „medveď“ za iné, napríklad Poliak, Slovák, Srb alebo Rumun, aby sme pochopili, aká bola naša cesta za slobodou a ako sme sa s ňou snažili a vlastne aj stále snažíme vyrovnať.

Dvadsať rokov po strašnom rwandskom vraždení sa Jean Hatzfeld vracia na miesta teroru. Pýta sa a rovnako pozorne počúva obe strany – tých, ktorí držali rukoväte mačiet i tých, ktorých sa dotýkali ich čepele.

Tohle je příběh o Bosně. A taky o kostech, které hledají svá jména i tváře. Kostech z masových hrobů, z hlubokých jeskyň i ze studní. Kostech zavražděných.

Uvěřily. A rozhodly se. Opustily rodinu i domov a odešly do Sýrie, aby bojovaly na straně ISIS za svého Boha a svou víru. Dvě sestry, Norky somálského původu – devatenáctiletá Ayan a šestnáctiletá Leila – žijí se svou rodinou v Oslu až do momentu, kdy zmizí v síti teroristické organizace.

Tohle je příběh Bosny a Hercegoviny, příběh lidí stojících na mušce ostřelovací pušky, lidí hloubících dlouhé podzemní tunely, přes které pašují zanedbatelné maličkosti potřebné k přežití.