Kam se podíváme s prokletými reportéry aneb Ediční plán na první pololetí 2022

Kam se podíváme s prokletými reportéry aneb Ediční plán na první pololetí 2022


Indická utopie, kambodžské trauma a nové vydání beznadějně vyprodaného bestselleru – to jsme připravili na první půlrok pro české čtenáře. Autory nemusíme dlouze představovat, dobře je znáte a my rádi vydáváme jejich další knihy: Wojciech Tochman, Åsne Seirstad a Katarzyna Boni.

Líbilo se vám Ganbare! Workshopy smrti? Pak si určitě nenechte ujít další knihu Katarzyny Boni Auroville. Město ze snů, kterou opět přeložil Michael Alexa. Utopické město založili v šedesátých letech v Indii lidé z celého světa, ale na rozdíl od mnoha jiných „idealistických“ projektů existuje dodnes. Katarzyna Boni se snažila najít ty, kteří byli u jeho počátků, kdy svépomocí stavěli první obydlí a kdy vznikal i urbanistický plán, jehož základem je udržitelný rozvoj a návrat k duchovní podstatě místo materialismu. Boni si na vlastní kůži vyzkoušela život v komunitě neuznávající peníze a osobní vlastnictví. Co pro ni bylo inspirací a co zklamáním?

Další jarní novinkou bude kniha Knihkupec z Kábulu, který už před lety vyšel v českém překladu Daniely Zounkové, ale i přes zájem čtenářů není k sehnání. A tak jsme se ho rozhodli ho vrátit do knihkupectví, protože tohle je kniha, která mimo jiné formovala to, jak vnímáme reportážní žánr. Knihkupec totiž skvěle balancuje na tenké hranici mezi beletrií a reportáží. Åsne Seierstad strávila půl roku v afghánské rodině kábulského knihkupce Sultána Chána, mluvila s muži i ženami, navštěvovala různá místa a poslouchala příběhy. Z těchto zážitků vznikla kniha, která z různorodých částí skládá obraz afghánské společnosti. Čte se jedním dechem.

První knihou Wojciecha Tochmana, která česky vyšla v Absyntu, bylo Jako bys jedla kámen. O válce v Jugoslávii se napsalo hodně, jenže tenhle pohled nás zasáhl jiným přístupem – Tochman se nesnaží být na místě genocidy první. Mluví s oběťmi a pozůstalými až po nějaké době, kdy už celý svět přestane téma zajímat. Stejně postupoval i v případě Kambodži, kde nepopisuje přímo násilí Rudých Khmerů, ale jeho následky, které trvají desítky let po vládě Pol Pota i dalších neveselých kapitolách z kambodžských dějin. Nedůvěra ve stát a jiné – třeba lékařské – autority vede i k tomu, že lidé s psychickými problémy jsou přivazováni na řetěz, kde stráví celý život. Reportáž Kokrhání kohoutů, pláč psů, napsané typickým Tochmanovým úsporným jazykem, je nakonec velmi univerzálním příběhem o lidech na úplném okraji, jejichž problémy nikoho nezajímají.

Tenhle rok chystáme i spoustu dalších knižních novinek, na které se těšíme a zrovna teď se pro vás překládají, ale o těch více zase až před prázdninami.