• -10%
  • Novinka

Jako bys jedla kámen

Jako bys jedla kámen
  • -10%
  • Novinka
Tlačená verzia

skladom

8,99 € s DPH 9,99 €
+ -
E-book

Na okamžité stiahnutie

6,69 € s DPH


Prekladateľ: Lenka Kuhar Daňhelová
Rok vydania: 2017
Počet strán: 128
Jazyk: Slovenčina
Väzba: mäkká / Paperback
ISBN: 978-80-89876-73-0

O knihe

Tohle je příběh o Bosně. A taky o kostech, které hledají svá jména i tváře. Kostech z masových hrobů, z hlubokých jeskyň i ze studní. Kostech zavražděných.
Bosna, léta devadesátá. Zemi, jen málo vzdálenou, ničí válka, etnická nenávist a masové vraždy jak z období druhé světové války. Reportéři všech světových médií jsou v první linii a o vraždění informují v přímém přenosu. Po válce však odsud všichni odešli a nezůstal nikdo, kdo by informoval o těch, kteří bosenské peklo přežili, kteří ztratili všechny blízké.
Wojciech Tochman to udělal. Na Bosnu, v níž po roce 1995 zavládl mír, hledí optikou opuštěných matek a dětí i očima lékařů, kteří chtějí vrátit jména všem bezejmenným kostem.
Útlá, ale nesmírně silná kniha Jako bys jedla kámen vychází v překladu Lenky Kuhar Daňhelové.

O autorovi

Wojciech Tochman

Wojciech Tochman (1969), polský novinář, reportér a spisovatel. Spolu s Mariuszem Szczygiełem, Pawłem Smoleńským, Jackem Hugo-Baderem a Lidií Ostałowskou tvořili v devadesátých letech legendární skupinu reportérů deníku Gazeta Wyborcza. Své reportérské kroky směruje tam, kde selhala společnost, kde se sousedské soužití mění v genocidu nebo občanskou válku.
Wojciech Tochman je jedním ze zakladatelů Institutu reportáže, v němž přednáší o polské reportážní škole, a současně vede nakladatelství specializující se na reportážní literaturu – Dowody na Istnienie.
Za knihu Jako bys jedla kámen byl nominován na nejprestižnější polskou literární cenu Nike a také na ocenění Prix Témoin du Monde, které uděluje Radio France International.

Recenzie

Jako bys jedla kámen

Chtěla bych, aby se takové knížky nepsaly. Jejich recenze se objeví v barevných časopisech vedle nabídek last minute zájezdů, reklam na krémy a depilační přípravky. Rychle a snadno pak upadnou v zapomnění. Zajímalo by mě, jestli je něco, co by nás mohlo omluvit, sejmout z nás tíhu viny a hanby. Nevědomost? Vzdálenost v čase a prostoru? Jistota, že bychom to stejně nemohli ovlivnit? Že zlo bylo, je i bude? Wojciech Tochman v knížce, které se tak bráním, popisuje „čas po“. Slova jako „koncentrační tábor“ se tady zjevují jako neustále se vracející noční můra, popisují události, které se odehrávají TADY a TEĎ, jen několik set kilometrů od nás. Šokující je i to, že tato válka pořád ještě úplně neskončila. A neskončí, dokud nebudou vykopány všechny kosti, identifikovány všechny oběti, a možná neskončí ani poté, co využijeme nejsofistikovanější obranné mechanismy, abychom na to všechno konečně zapomněli.

Olga Tokarczuk, spisovatelka