Jako bys jedla kámen

V tejto knižke stačí zameniť slovo „medveď“ za iné, napríklad Poliak, Slovák, Srb alebo Rumun, aby sme pochopili, aká bola naša cesta za slobodou a ako sme sa s ňou snažili a vlastne aj stále snažíme vyrovnať.

​Miliardy dolarů z íránské ropy léta putovaly na bláznivé zbrojení a luxusní život šáha Rezáa Pahlavího. Někdy až dětsky naivní přístup panovníka této obrovské a mocné země k vládnutí by byl možná i úsměvný, kdyby ruku v ruce s jeho touhou po bohaté a silné zemi nekráčel krutý teror a vězení plná mučených odpůrců.

Tohle je příběh Bosny a Hercegoviny, příběh lidí stojících na mušce ostřelovací pušky, lidí hloubících dlouhé podzemní tunely, přes které pašují zanedbatelné maličkosti potřebné k přežití.

Balkán, jeho krajiny i dejiny sú fascinujúce. Niekedy sa nám zdajú celkom blízke, inokedy je mentálna priepasť prihlboká a nastáva nepochopenie. ​Túto priepasť nám pomáha prekonať Andrej Bán vo svojej reportážnej knihe Trochu oheň, trochu voda. Balkánske krajiny v nej sleduje od začiatku rozpadu pevných hraníc impéria až po súčasnosť, kedy hraničné čiary rýchlo blednú a už takmer nevedno, ktoré sú skutočné, a ktoré iba vymyslené.

Jak daleko je z Čečenska do Česka? Zdálo by se, že je to na druhém konci světa. Ale najednou jsou tanky od Grozného na Ukrajině. V dnešním světě už nic není příliš vzdálené. Nejen proto je dobré přečíst si novou knihu jednoho z nejzkušenějších současných polských reportérů.